METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Medové motúzy pod nosom redefinované.
Stojí za povšimnutie, že krstný otec ambientu vydal Ódu na svetlo práve v zime. Sama o sebe je slnečná a príjemne lenivá, takže pôsobí ako príchod jari alebo náhle presvetlená jeseň. V odtieňoch žltej, zelenej a oranžovej prenáša človeka v priestore aj v čase, až má chuť priraďovať k tónom farby.
Prvý sólový album Briana Ena po siedmych rokoch sa vracia ku koreňom jeho tvorby aj k podstate žánru. Okamžite rozpoznateľný zvuk – koľko iných autorov ho má? – sa tentoraz presne hodí k rozťahaným Enovým kolážam. Pripomína STARS OF THE LID, dokonalých emisárov ťažkých viečok. Je hmatateľne sladký, nie však presladený.
„Lux“ je hudbou k myslenému aj konkrétnemu miestu. Ako inštaláciu ho mohli počuť návštevníci galérie v Turíne a ľudia v letiskových halách (spomeňte si na „Ambient 1: Music For Airports“). Znie veľmi intuitívne. Je rozdrobený na milión dielikov, takže neobsahuje žiadne silné motívy, a všetko podriaďuje iba abstraktnej nálade, do ktorej vĺn sa buď dá ponoriť, alebo nie – a vtedy sa rozlievajú navôkol a narážajú do stien.
Je zaujímavé počúvať, akou zmenou si prešiel žáner za vyše štyridsať rokov existencie. Cieľ zostáva – aspoň na chvíľu – rovnaký. Forma je naopak ešte dôležitejšia. Práve ona posúva tradičný koncept znova o kúsok dopredu.
7,5 / 10
Vydáno: 2012
Vydavatel: Warp Records
Stopáž: 75:19
-bez slovního hodnocení-
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.